28. listopadu 2009 v 18:55
|
Deník a všemožný (k)řeči
NEDĚLE:
Jen sporadicky osvětlený oltář a ze stínů velmi výrazně a sugestivně vystupující Kristus. Takhle by měl být kostel osvětlen i při mši. Samozřejmě, pak by holt lidi neviděli do Kancionálů.
PONDĚLÍ:
Po jedenácti dnech zase ve škole. Nebylo to tak nepříjemné, jak jsem očekával, ale stejně žádná sláva. Večer generálka orchestru. Trochu nepříjemné zjištění, že jakožto barokní bubeník za moc nestojím, tedy jsem k hraní díla páně Michny nepříliš způsobilý. Nárůst touhy po jazzu a rock'n'rollu. Po generální zkoušce hluboce šílený a mysteriózní zážitek: kvintet pubescentů, večer, za tmy, hraje ve školní zkušebně prosycené duchem undergroundu barokní vánoční hudbu. Musím říct, že něco takového jsem ještě nezažil.
ÚTERÝ:
Objev lepších stránek povahy pana Ř. N., velmi konstruktivní zkouška kapely.
STŘEDA:
Odpoledne po škole vrcholné blaho: Francouzské brambory a Pink Floyd: Live at Pompeii. Potom opět Michna, tentokrát už ovšem kratší a povedenější. Večer brilantní welšsko-ruské animované evangelium a následná diskuze s tátou, která se od Písma a determinismu přesunula ke kybernetice, snům a životní morálce. Šel jsem spát pozdě, ale spokojený.
ČTVRTEK:
Dlouhá, dlouhá škola. Zjištění, že když slunce zapadá kolem 16:00, je to fakt na pí*u. Odpoledne trocha textařského fušerství, spousta flákání a večer chemie.
PÁTEK:
Tělocvik. Fotbal, pinpong, posilování. Během dne narůstající nervozita až k vyjímečně blahosklonnému učiteli chemie a povedené písemce. V tu chvíli spadly okovy strachu, jež mě do té doby svíraly a já chválil Boha a radoval se z nadcházejícího víkendu. Odpoledne vyplněné sladce nekonstruktivní činností a upgradem počítače.
SOBOTA:
Vstávání v 11:23. Objev několika vzácných činelů na internetu a nadávání na časový posun vůči USA. Hluboký úlek, když jsem místo "Vltavín" četl na krabičce sýra "Kalvín". Lehká výtka od sousedky, že málo cvičím na bicí. Večer tedy trénink techniky shuffle. Jazz! Prodavačka v Bille vysílala na všechny strany nonverbální signály, že sobotní směna je skutečně na hovno. Když jsem se vrátil domů, měl jsem pocit, že jsem v temné chodbě zahlédl kočku. A skutečně.
Byl to dlouhý týden. Jsem zvědavý, jaký bude další.